Na workshopech Museum Updates jsme experimentovali s jednoduchým nástrojem: využitím AI chatbota (např. ChatGPT, Claude či Gemini) jako „simulace“ konkrétního typu návštěvníka. Jde o dostupnou formu prvotní zpětné vazby na výstavu. V článku se dozvíte, jak jsme postupovali – a jak si tento proces můžete sami vyzkoušet.
Empatie jako základ návštěvnického zážitku
Proč se vlastně dívat na výstavu očima návštěvníka? V oblasti user experience designu je empatizace prvním krokem každého návrhu. Metodiky jako Design Thinking opakovaně zdůrazňují: „Pokud neznáte svého uživatele, navrhujete pro sebe.“ Platí to jak pro tvorbu výstavy, tak pro celkové prostředí a služby muzea či galerie. Jedním z běžných nástrojů je persona – fiktivní, ale realistický profil návštěvníka založený na datech, který reprezentuje potřeby, motivace a obavy určité skupiny. Na workshopech v různých muzeích a galeriích jsme si zkoušeli na persony „hrát“ formou role-play. Účastníci se snažili vcítit do konkrétního profilu jedné ze tří person a hodnotili:
- vstup do výstavy a porozumění tématu,
- procházení a orientaci ve výstavě,
- vnímání exponátů,
- čtení a porozumění popiskům,
- celkové vnímání prostředí.
Pro mnohé bylo náročné zcela odložit vlastní pohled odborníka z muzea. Právě zde se ukázalo jako užitečné zapojit AI chatbota, který dokáže na základě zadaného profilu simulovat „nezaujatou“ perspektivu návštěvníka a doplnit tak data z terénního pozorování.
Skuteční návštěvníci jsou pro zpětnou vazbu samozřejmě nejcennější, ale její získávání bývá časově náročné. Chatbot je k dispozici okamžitě a může posloužit jako rychle dostupná první reflexe.
Jak jsme postupovali. A jak to můžete vyzkoušet

Krok 1: Vyskládejte si personu
Obecná zadání typu „mladý návštěvník“ vedou k obecným odpovědím. Proto jsme vždy vytvářeli konkrétní profil.
Pro workshop jsme vytvořili tři různé persony s odlišným vztahem k návštěvám muzeí a galerií: učitelku Evu – pravidelnou návštěvnici, turistu Johanna, který je občasným návštěvníkem, a studentku Terezu, která navštěvuje muzea a galerie spíše výjimečně.
Tyto archetypy používáme pouze jako ilustrativní příklad různých typů návštěvníků. Doporučujeme vytvořit si vlastní archetypy podle toho, kdo do vašeho muzea skutečně přichází – nebo koho byste mezi svými návštěvníky naopak rádi viděli. Právě s těmito archetypy pak můžete pracovat při získávání zpětné vazby a při přemýšlení o návštěvnickém zážitku.
Pro vytvoření profilu persony si odpovězte na následující otázky:
- Jaký je věk vašeho návštěvníka?
- Jakou má roli — společenskou, profesní, kulturní?
- Je to místní návštěvník, nebo turista?
- Jakou má zkušenost s muzei či galeriemi?
- Jaká má očekávání?
- Z čeho má obavy?
- Co ho či ji motivuje?
- Jak přijímá informace (vizuálně, textově, senzoricky)?
- Jakou míru odbornosti má k tématu vaší výstavy?
Persona nemusí být složitá — měla by však být konkrétní a realistická. Na workshopech jsme často používali jednoduchou strukturu, která vypadala například takto:
Tereza
- Věk: 20 let
- Kontext: studentka IT
- Zkušenost s muzei: minimální – návštěvy s rodinou nebo školou
- Zájmy: technologie, design, videohry, inovace
- Motivace/očekávání: „Chci zažít něco nového a interaktivního.“
- Obavy: „Bojím se, že to bude příliš odborné nebo nudné.“
- Potřeby: struktura, logické pochopení tématu, interakce
- Výchozí situace: Se spolužáky navštíví galerii a narazí na tuto výstavu.
S tímto profilem jsme pak pracovali jak přímo na výstavě, tak při simulaci v ChatGPT. Obecně platí: čím konkrétnější persona, tím kvalitnější simulace.

Krok 2: Ujasněte si, co chcete zjistit
Než zadáte prompt, položte si otázku: Co vlastně potřebujeme reflektovat?
Na workshopech jsme používali metodu PAINS & GAINS (nepříjemnosti a radosti), která se soustředí na zážitek návštěvníka a zkoumá jeho reakce na různé podněty výstavy a muzea.
Zadání promptu pak vypadalo například takto:
„Podle profilu persony níže vyhodnoť jaké nepříjemnosti (PAINS) a radosti (GAINS) mohou Terezu potkat během návštěvy Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a výstavy "Příběh města." Při hodnocení vycházej z relevantní metodiky user experience designu PAINS and GAINS.“
Důležité je být konkrétní – jak v zadání úkolu (muzeum a výstava), tak ve struktuře výstupu. Pomáhali jsme si například tím, že jsme do promptu přidali vzor vyhodnocení a instrukci: „Strukturuj hodnocení podle vzoru níže.“ Chatbot se pak lépe držel struktury a přesněji chápal, na co se má soustředit.
Pro simulaci doporučujeme použít ChatGPT, Gemini, Claude nebo jiný pokročilý chatbot. Na začátku si zvolte ten, se kterým máte nejvíce zkušeností nebo je pro vás nejdostupnější. Postupně můžete vyzkoušet i jiné AI chatboty.

Krok 3: Dodejte kontext o výstavě
AI výstavu nikdy fyzicky nezažije. Pracuje pouze s tím, co jí poskytnete za data – výstavu jí tedy musíte popsat.
Na workshopech jsme obvykle přikládali cokoli relevantního, co jsme o výstavě našli:
- text z webu výstavy
- tiskovou zprávu
- kurátorský záměr
- popis jednotlivých částí
- informace o interaktivních prvcích
Tyto texty jsme zkopírovali do promptu. Nevadí, že jsou delší nebo že se v různých zdrojích opakují stejné informace. Text jsme doplňovali také o webový odkaz na výstavu a do instrukcí jsme zadali, aby AI vycházela jak z vložených textů, tak z internetové stránky.
Velmi důležitý je také fotografický materiál. Do promptu jsme nahráli 5–8 fotografií z výstavy, které zachycovaly:
- různé části místností a expozice,
- důležité exponáty,
- celky i detaily instalace, textů a panelů,
- využití interaktivních či digitálních prvků.

Příklady obrazových vstupů pro chatbota. Co jsme vyfotili při návštěvě muzea.
Vhodné je vložit cokoli, co je pro vaši výstavu charakteristické. Chatbot dokáže z fotografií vyčíst vizuální struktury a základní charakter instalace – například množství textu, typ exponátů, způsob instalace či celkovou atmosféru.
Ukázalo se, že i relativně stručné texty doplněné několika charakteristickými fotografiemi jsou pro základní reflexi dostatečné.
Zároveň jsme si ověřili, že pokud v podkladech něco chybí (například zajímavý komiks na displeji, který není popsán ani viditelný na fotografiích), AI s touto informací nepracuje. Proto je důležité promyslet, co vše o své výstavě AI popíšete.
Výsledný prompt a co jsme zjistili z vyhodnocení
Celé zadání našeho promptu i s vyhodnocením vypadalo následovně: tady
Můžete si prompt zkopírovat, doplnit vlastní informace a vyzkoušet ho na výstavě nebo expozici ve vašem muzeu či galerii. Doporučujeme experimentovat – zkoušet různé persony, situace i cíle zkoumání.

Ve vyhodnocení jsme měli možnost porovnat postřehy, které vznikly během workshopu při skutečném procházení výstavy, s reflexí vytvořenou pomocí AI chatbota. V mnoha případech chatbot pojmenoval stejné problémy a momenty, které účastníci zaznamenali přímo ve fyzickém prostoru. Zároveň ale dokázal upozornit i na některé méně zjevné aspekty – například na nesoulad mezi očekáváním, které si persona vytváří před návštěvou na základě textu z webu, a skutečnou zkušeností z výstavy.
Co AI dokáže dobře rozpoznat
- identifikovat riziko kognitivního přetížení (např. příliš mnoho textu ve výstavě)
- odhadnout, jak instalace výstavy a prostředí může působit na konkrétní personu (tradičně či inovativně)
- posoudit, zda je narativní linka a způsob vyprávění tématu zajímavý a motivující
- rozpoznat silné prvky, které mohou fungovat jako tzv. engagement (zapojení návštěvníka)
Zajímavé bylo, že v několika případech AI upozornila na slabinu, kterou jsme si uvědomovali spíše intuitivně, a dokázala ji formulovat přesněji. AI také dokázala doplnit širší kontext – například souvislosti se současným chováním mladých dospělých, vliv sociálních sítí nebo kulturní bariéry.
Limity AI a na co není vhodná
- nedokáže posoudit skutečnou čitelnost textu v prostoru
- nevyhodnotí světelné podmínky
- nezažije atmosféru místnosti
- nevidí sociální dynamiku skupiny
Je důležité si tyto limity uvědomit: AI je simulace založená na datech, nikoli fyzická a emoční zkušenost.
Jak začít ve své instituci
Pokud chcete tento postup vyzkoušet a potřebujete získat zpětnou vazbu nebo alespoň pracovní hypotézy, doporučujeme začít jednoduše:
- Vyberte jednu konkrétní výstavu nebo část expozice.
- Vytvořte jednu jasně definovanou personu.
- Připravte základní texty a několik fotografií.
- Zadejte strukturovaný prompt (např. s metodou PAINS & GAINS).
- Výstup AI společně prodiskutujte v týmu.
Na workshopech se právě společná reflexe nad zjištěními ukázala jako nejcennější část procesu. Výstup AI sám o sobě není cílem – cílem je diskuse, kterou vyvolá.
Pokud chcete zjištění z reflexe rovnou převést do praxe, Cabinet of Wonders vám umožní vytvořit mobilního audioprůvodce přizpůsobeného potřebám vašich návštěvníků.
Další možnosti využití AI
Kromě popsané reflexe na výstavu může být AI užitečná z naší zkušenosti i v těchto případech:
- při přípravě nové výstavy a otestování scénáře
- pro testování kurátorských textů a jejich srozumitelnosti pro návštěvníky („Jak by tomu rozuměla Tereza?“)
- pro porovnání více perspektivy různých návštěvníků – person
- při návrzích na zlepšení interaktivity
- při tvorbě grantových podkladů (formulace přínosu pro cílové skupiny)
AI pomáhá převést intuitivní dojem do strukturovaného výstupu. A především: pomáhá vystoupit z tunelového vidění interního týmu a získat rychlý pohled zvenčí.
Empatie není jednorázová aktivita, ale způsob myšlení celé instituce zaměřený na návštěvníka. V praxi však při každodenní práci v muzeích a galeriích často ustupuje do pozadí. AI může pomoci tento pohled rychle vrátit do hry – nabízí okamžitou zpětnou vazbu z perspektivy návštěvníka a nevyžaduje velké vstupní náklady.
