Dospělí

Studenti

Senioři

Muzeum moderního umění je jednou z budov Muzea umění Olomouc, kde můžete spatřit díla výtvarníků 20. a 21.  století. Původní záměr mapovat české autory se změnil v roce 2008  v souvislosti s projektem Středoevropského fóra Olomouc, který rozšiřuje původní záběr na umělce od Pobaltských zemí až po Slovinsko. Díky tomu jsou mezi více než 96 tisíci sbírkovými předměty Muzea umění zastoupení i takoví autoři jako Victor Vasarely, Magdalena Abakanowicz, Václav Cigler, Jozef Jankovič, Tadeusz Kantor, Jerzy Kujawsky, László Fehér či Dóra Maurer.

Vítejte v Muzeu moderního umění, které je součástí Muzea umění Olomouc. Ve stálé expozici i na krátkodobých výstavách můžete spatřit díla výtvarníků dvacátého a jednadvacátého století nejen z Moravy a Čech, ale celé střední Evropy od Pobaltských zemí přes Rakousko až po Slovinsko. Dlouhodobým cílem muzea je vytvořit Středoevropské fórum Olomouc – místo, kde by se potkávali umělci a umělecké tendence z prostoru střední Evropy. Díky tomu jsou mezi více než 96 tisíci sbírkovými předměty Muzea umění Olomouc zastoupení i takoví autoři jako Victor Vasarely, Magdalena Abakanowicz, Václav Cigler, Jozef Jankovič, Tadeusz Kantor, Jerzy Kujawsky, László Fehér, Dóra Maurer a mnozí další. 
Součástí budovy, v níž se nacházíte, je také polyfunkční kulturní prostor CENTRAL využívaný pro divadlo, film, přednášky a další akce. Kromě toho doporučujeme návštěvu Bistra Central, kde si můžete dát výbornou kávu, čerstvé pečivo či ochutnat italskou kuchyni. 
Tento audio průvodce je vytvořen a namluven s pomocí umělé inteligence, s níž můžete také komunikovat. 

Vítejte v Muzeu umění Olomouc

Jacob

Adults

Students

Seniors

The Museum of Modern Art is one of the buildings of the Olomouc Museum of Art, where you can see the works of 20th and 21st century artists. The original intention to map Czech artists changed in 2008 in connection with the Central European Forum Olomouc project, which extended the original scope to artists from the Baltic countries to Slovenia. As a result, among the more than 96,000 objects in the Art Museum's collection, artists such as Victor Vasarely, Magdalena Abakanowicz, Václav Cigler, Jozef Jankovič, Tadeusz Kantor, Jerzy Kujawsky, László Fehér and Dóra Maurer are represented.

Welcome to the Museum of Modern Art, part of the Olomouc Museum of Art. In the permanent exhibition and in temporary exhibitions you can see the works of artists of the twentieth and twenty-first century not only from Moravia and Bohemia, but from the whole of Central Europe, from the Baltic countries to Austria and Slovenia. The museum's long-term goal is to create the Central European Forum Olomouc - a place where artists and artistic tendencies from the Central European area would meet. As a result, among the more than 96,000 objects in the collection of the Olomouc Museum of Art, artists such as Victor Vasarely, Magdalena Abakanowicz, Václav Cigler, Jozef Jankovič, Tadeusz Kantor, Jerzy Kujawsky, László Fehér, Dóra Maurer and many others are represented.
The building you are in also includes the multifunctional cultural space CENTRAL used for theatre, film, lectures and other events. In addition, we recommend a visit to Bistro Central, where you can enjoy excellent coffee, fresh pastries or Italian cuisine.
This audio guide is created and narrated with the help of artificial intelligence, with which you can also interact.

Welcome to the Olomouc Museum of Art

MUO: Museum of Modern Art

Facebook

Instagram

YouTube

Welcome to the Museum of Modern Art, part of the Olomouc Museum of Art. In the permanent exhibition and in temporary exhibitions you can see the works of artists of the twentieth and twenty-first century not only from Moravia and Bohemia, but from the whole of Central Europe, from the Baltic countries to Austria and Slovenia. The museum's long-term goal is to create the Central European Forum Olomouc - a place where artists and artistic tendencies from Central Europe meet. As a result, among the more than 96,000 objects in the collection of the Olomouc Museum of Art, artists such as Victor Vasarely, Magdalena Abakanowicz, Václav Cigler, Jozef Jankovič, Tadeusz Kantor, Jerzy Kujawsky, László Fehér, Dóra Maurer and many others are represented.
The building you are in also includes the multifunctional cultural space CENTRAL used for theatre, film, lectures and other events. In addition, we recommend a visit to Bistro Central, where you can enjoy excellent coffee, fresh pastries or Italian cuisine.
This audio guide is created and narrated with the help of artificial intelligence, with which you can also interact.

Muzeum moderního umění

Muzeum umění Olomouc

Vůbec první souhrnný pohled na více než tři desetiletí architektury a výtvarného umění vznikajícího pro kostely, kaple a další duchovní prostory po roce 1989 nabízí výstava Posvátné umění v době komerce. Po pádu komunismu získaly církve možnost znovu budovat, obnovovat a proměňovat svá místa. Vznikly nové kostely, kaple i komunitní centra, která dnes často slouží nejen věřícím, ale také široké veřejnosti. Výstava představuje díla významných architektů a výtvarných umělců několika generací, mezi nimi Marka Jana Štěpána, Josefa Pleskota, Zdeňka Fránka, Jana Jemelky či Otmara Olivy. Vedle nových realizací se věnuje také obnově historických sakrálních staveb po restitucích, proměnám liturgických prostor a fenoménu drobných kaplí a sakrálních objektů v krajině. Pozornost obrací i k tvorbě nekatolických církví. Zveme vás k objevování pozoruhodných staveb, uměleckých děl a příběhů, které dokládají, že sakrální umění zůstává i v dnešní době živou součástí české kultury.

The exhibition *Sacred Art in the Age of Commerce* offers the very first comprehensive overview of more than three decades of architecture and visual art created for churches, chapels and other sacred spaces since 1989. Following the fall of communism, churches were given the opportunity to rebuild, restore and transform their spaces. New churches, chapels and community centres were built, which today often serve not only the faithful but also the wider public. The exhibition presents works by leading architects and visual artists spanning several generations, including Marek Jan Štěpán, Josef Pleskot, Zdeněk Fránek, Jan Jemelka and Otmar Oliva. Alongside new projects, it also explores the restoration of historic sacred buildings following restitution, the transformation of liturgical spaces, and the phenomenon of small chapels and sacred structures in the countryside. It also turns its attention to the work of non-Catholic churches. We invite you to discover remarkable buildings, works of art and stories that demonstrate that sacred art remains a living part of Czech culture even today.

Sacred Art in an Age of Commercialism

Posvátné umění v době komerce

Výtvarné umění hraje významnou roli v interiéru kostela sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu, který patří k nejvýraznějším sakrálním stavbám současné české architektury. Mezi umělce, kteří se na jeho podobě podíleli, patří také malíř Jakub Špaňhel, který je autorem monumentálního triptychu v presbytáři i návrhů vitrají, které do prostoru kostela vnášejí barevnost a symbolický význam. 
Jednou z nich je vitraj Beránek Boží, umístěná nad mariánskou kaplí. Motiv beránka patří k nejstarším symbolům křesťanství. Připomíná Krista jako oběť za spásu lidstva a zároveň symbol vítězství života nad smrtí. Pro Jakuba Špaňhela je typický expresivní malířský rukopis, práce se zkratkou a důraz na sílu vizuálního sdělení. Tyto principy přenesl i do návrhu vitraje. Tradiční křesťanský motiv zpracoval současným výtvarným jazykem, který respektuje sakrální prostředí, ale zároveň působí živě a aktuálně. Barevné světlo procházející vitrají proměňuje interiér během dne a vtahuje návštěvníka do prostoru určeného k rozjímání. Dílo tak není pouze dekorací, ale aktivní součástí architektury kostela. Spolu s ostatními Špaňhelovými realizacemi vytváří promyšlený celek, v němž se propojují současné umění, světlo a křesťanská symbolika.

The visual arts play a significant role in the interior of the Church of the Holy Spirit in Ostrava-Zábřeh, which ranks among the most striking sacred buildings in contemporary Czech architecture. Among the artists who contributed to its design is the painter Jakub Špaňhel, who created the monumental triptych in the chancel as well as the designs for the stained-glass windows, which bring colour and symbolic meaning to the church interior. 
One of these is the ‘Lamb of God’ stained-glass window, situated above the Marian chapel. The motif of the lamb is one of the oldest symbols of Christianity. It represents Christ as the sacrifice for the salvation of humanity and, at the same time, symbolises the victory of life over death. Jakub Špaňhel is characterised by an expressive painterly style, the use of stylisation, and an emphasis on the power of visual communication. He has carried these principles over into the design of the stained-glass window. He has interpreted the traditional Christian motif using a contemporary artistic language that respects the sacred setting whilst also appearing vibrant and relevant. The coloured light passing through the stained-glass window transforms the interior throughout the day and draws the visitor into a space intended for contemplation. The work is thus not merely a decoration, but an active part of the church’s architecture. Together with Špaňhel’s other works, it forms a carefully conceived whole in which contemporary art, light and Christian symbolism are interwoven.

1. Jakub Špaňhel, The Lamb of God

1. Jakub Špaňhel, Beránek Boží

1st floor

1. patro

Triplets

Trojlodí

Výklenkovou kapli svatého Cyrila a Metoděje nechal postavit nedaleko jihomoravských Ketkovic Cyril Hudec v roce 1931 na památku svých tří bratří padlých v první světové válce. Po šedesáti letech se chátrající kaple ujal jeden z jeho potomků, sochař Pavel Hřebíček: opravil ji a vytvořil do ní sousoší z bronzu představující oba patrony. Na zadní stěnu kaple vytvořil sochařův švagr Jan Jemelka smaltovaný obraz s abstrahovanými krajinnými motivy. Pavel Hřebíček se v původním pojetí sousoší soustředil na výrazy tváří obou světců. Metodějova hlava hleděla zpříma, zatímco Cyril byl tváří obrácen k nebi. Jejich postavy pak byly jen naznačeny stylizovanými vertikálami. Sousoší, které získalo velký úspěch na několika autorských i skupinových výstavách, však bohužel někdo v roce 1996 ukradl. Stejný osud stihl po čtrnácti letech i druhou verzi, tvořenou již stylizovanějšími postavami světců, ale opět se zvýrazněnou vertikalitou. Poslední varianta sousoší Cyrila a Metoděje je ještě radikálněji redukovaná – až na totemicky působící zástupné znaky svatých bratří vnořené do levitujících písmen hlaholského písma, které je jejich velkým odkazem kultuře Slovanů. Socha je odlita z bronzu, některé části jsou z alpaky a některé jsou pozlaceny. Bronz doplňuje sklo, levitující mezi oběma postavami, s textem Marie Hřebíčkové, který je přepsán do hlaholice. Z figury pak vystupuje skleněná čočka metaforicky upomínající na zapalování srdcí nových křesťanů. Toto sousoší je do kaple již umisťováno pouze po čas bohoslužeb, které se před kaplí pravidelně konají. 

The niche chapel of Saints Cyril and Methodius was commissioned by Cyril Hudec in 1931, not far from Ketkovice in South Moravia, in memory of his three brothers who fell in the First World War. Sixty years later, one of his descendants, the sculptor Pavel Hřebíček, took charge of the dilapidated chapel: he restored it and created a bronze sculpture group depicting both patron saints. On the rear wall of the chapel, the sculptor’s brother-in-law, Jan Jemelka, created an enamelled painting featuring abstract landscape motifs. In his original conception of the sculpture, Pavel Hřebíček focused on the facial expressions of both saints. Methodius’s head looked straight ahead, whilst Cyril’s face was turned towards the heavens. Their figures were then merely suggested by stylised vertical lines. The sculpture, which had enjoyed great success at several solo and group exhibitions, was unfortunately stolen in 1996. Fourteen years later, the same fate befell the second version, featuring even more stylised figures of the saints, but once again emphasising verticality. The latest version of the Cyril and Methodius sculpture is even more radically reduced – consisting solely of totemic symbols representing the holy brothers, embedded within levitating letters of the Glagolitic alphabet, which is their great legacy to Slavic culture. The sculpture is cast in bronze; some parts are made of nickel silver and others are gilded. The bronze is complemented by glass, levitating between the two figures, bearing a text by Marie Hřebíčková transcribed into Glagolitic script. A glass lens protrudes from the figure, metaphorically evoking the kindling of the hearts of new Christians. This sculpture is now only placed in the chapel during services, which are held regularly in front of the chapel. 

2. Pavel Hřebíček, sculpture of St Cyril and St Methodius

2. Pavel Hřebíček, sousoší sv. Cyrila a Metoděje

Křížovou cestu ke kapličce sv. Anny nad obcí Bukovany na Hodonínsku situoval Lubomír Jarcovják na okraj lesa, který lemuje zdejší cestu a díky tomu vrůstá soubor čtrnácti zastavení do krajiny s přirozenou samozřejmostí. Strmý, fyzicky náročný terén svou stoupající trasou evokuje podmínky původní jeruzalémské cesty na Golgotu. 
Autor zcela opustil svět tradičního figurativního zobrazení a soustředil se na výrazovou sílu elementárních geometrických tvarů – čtverce, trojúhelníku a kruhu, které vymezují prostor a zároveň vzbuzují duchovní prožitek. Jednotlivá zastavení jsou z povrchově upraveného betonu, doplněného prvky železa a umělé pryskyřice, a dosahují výšky téměř tři a půl metru. Volba betonu není nahodilá. Jeho drsnost a tíha symbolizují světské prostředí, v němž člověk žije, zatímco vertikální směřování objektů naznačuje možnost duchovního osvobození. Autorovi se tak podařilo vyjádřit nejen nesmírnou tíži Kristova utrpení, ale i jeho smířlivé přijetí osudu prostřednictvím pohybu vzhůru, k Bohu Otci. Bukovanský soubor vznikal s přestávkami po dobu jednoho desetiletí. Výsledné kompozice autor opakovaně prověřoval zejména v grafických studiích. V kontextu uměleckého vývoje Lubomíra Jarcovjáka představuje tato realizace vyvrcholení autorova dlouhodobého zájmu o geometrická tělesa, archetypální symboliku i práci s betonem a potvrzuje jeho schopnost otevírat existenciální témata s empatií a emotivní silou. 
Křížová cesta, jejíž uskutečnění inicioval a finančně podpořil bývalý starosta Bukovan Zdeněk Slováček, tak zůstává poměrně ojedinělým příkladem čistě abstraktního a konceptuálního pojetí tohoto tradičního námětu v českém prostředí. 

Lubomír Jarcovják situated the Way of the Cross leading to the Chapel of St Anne above the village of Bukovany in the Hodonín district on the edge of the woodland that lines the local road; as a result, the series of fourteen stations blends into the landscape with natural ease. The steep, physically demanding terrain, with its ascending route, evokes the conditions of the original Jerusalem path to Golgotha.
The artist has completely departed from the world of traditional figurative representation and focused on the expressive power of elementary geometric shapes – the square, the triangle and the circle – which define the space whilst evoking a spiritual experience. The individual stations are made of finished concrete, complemented by elements of iron and synthetic resin, and reach a height of almost three and a half metres. The choice of concrete is no accident. Its roughness and weight symbolise the earthly environment in which man lives, whilst the vertical orientation of the structures suggests the possibility of spiritual liberation. The artist has thus succeeded in expressing not only the immense burden of Christ’s suffering, but also his conciliatory acceptance of his fate through the upward movement towards God the Father. The Bukovany series was created intermittently over the course of a decade. The artist repeatedly refined the resulting compositions, particularly through graphic studies. In the context of Lubomír Jarcovják’s artistic development, this project represents the culmination of the artist’s long-standing interest in geometric solids, archetypal symbolism and working with concrete, and confirms his ability to explore existential themes with empathy and emotional power. 
The Stations of the Cross, the realisation of which was initiated and financially supported by the former mayor of Bukovany, Zdeněk Slováček, thus remains a relatively unique example of a purely abstract and conceptual interpretation of this traditional theme within the Czech context. 

3. Lubomír Jarcovják, the Stations of the Cross in Bukovany

3. Lubomír Jarcovják, křížová cesta v Bukovanech

Když během roku 1680 řádil na Liberecku mor, zemřelo v malé horské vsi Radčice 28 obyvatel. Jednoho z nich, sedláka Petera, skolila nenadálá nemoc u lesíka nad vesnicí. Na místě, kde zemřel, nechali pozůstalí postavit kapličku, které se dodnes říká Petrova. Stojí na poutní trase do nedalekého mariánského poutního kostela v Hejnicích. Stavba byla dlouhá léta v rozvalinách, když se vlastník nedaleké rekreační chalupy Michal Melíšek rozhodl ji rekonstruovat. Malířka Věra Nováková do kaple navrhla a ve spolupráci se svým manželem Pavlem Brázdou namalovala obraz Panny Marie s Ježíškem. Ikonograficky použila vlastní mariánské vyobrazení, které vyčetla a rozpracovala v krajinomalbě vzniklé při návštěvě Blue Ridges ve Spojených státech amerických roku 1992. Tehdy jí konfigurace krajiny připomněla písmena O a M. Asociační cestou se dostala k interpretaci „M“ jako Matka nebo také Maria, „O“ jako Oslnivé… Tuto svoji vizi později zaznamenala do kompozice radčické nástěnné malby. Výtvarně velmi kvalitní malba Panny Marie od Věry Novákové tak doplnila zdařilou rekonstrukci kapličky.

When the plague raged in the Liberec region in 1680, 28 inhabitants of the small mountain village of Radčice died. One of them, a farmer named Peter, was struck down by a sudden illness in a copse above the village. At the spot where he died, his bereaved family had a small chapel built, which is still known today as ‘Petrova’. It stands on the pilgrimage route to the nearby Marian pilgrimage church in Hejnice. The building had lain in ruins for many years when Michal Melíšek, the owner of a nearby holiday cottage, decided to restore it. The painter Věra Nováková designed and, in collaboration with her husband Pavel Brázda, painted a picture of the Virgin Mary with the Infant Jesus for the chapel. Iconographically, she drew on her own Marian imagery, which she had interpreted and developed in a landscape painting created during a visit to the Blue Ridges in the United States in 1992. At the time, the configuration of the landscape reminded her of the letters ‘O’ and ‘M’. Through a process of association, she arrived at the interpretation of ‘M’ as Mother or Mary, and ‘O’ as Dazzling… She later incorporated this vision into the composition of the Radčice mural. Věra Nováková’s artistically superb painting of the Virgin Mary thus complemented the successful restoration of the chapel.

4. Věra Nováková, painting of the Virgin Mary 

4. Věra Nováková, obraz Panny Marie 

Kostel sv. Jiljí v brněnské Líšni patří k nejstarším sakrálním stavbám na území dnešního Brna. Jeho historie sahá až do počátku 14. století a během staletí prošel řadou přestaveb. Podobu interiéru ovlivnily i novodobé úpravy architekta Tomáše Černouška, který prostor očistil od některých starších prvků a vytvořil důstojné prostředí pro současné liturgické umění. 
Nejvýraznějším příspěvkem k dnešní atmosféře chrámu jsou vitraje olomouckého výtvarníka Jana Jemelky. Vznikly ve spolupráci se sklářským ateliérem Petra Kolínského a zaplnily osm oken chrámové lodě. Jemelka svůj cyklus nazval Sláva Božího soudu. Nezajímal ho tradiční motiv rozdělení spravedlivých a hříšníků, ale především zápas světla a tmy a naděje na vysvobození. Jednotlivá okna provázejí návštěvníka symbolickým příběhem. Od Božího slova přes poselství anděla a Mojžíšovo Desatero až k tématům utrpení mučedníků a Kristovy oběti. Celý cyklus vrcholí obrazem vítězství světla a setkání s Boží tváří. Jemelkovy vitraje propojuje silná expresivní barevnost. Proměňují denní světlo v duchovní zážitek a dávají chrámové lodi jedinečný charakter. Právě v nich se spojuje starobylá historie kostela s výtvarným jazykem současnosti a vzniká prostor, který návštěvníka zve k zastavení, rozjímání i obdivu.

The Church of St Giles in Líšeň, Brno, is one of the oldest religious buildings in what is now Brno. Its history dates back to the early 14th century, and over the centuries it has undergone a series of alterations. The interior’s appearance has also been influenced by modern alterations carried out by the architect Tomáš Černoušek, who removed some of the older elements and created a dignified setting for contemporary liturgical art.
The most striking contribution to the church’s current atmosphere is the stained-glass windows by the Olomouc artist Jan Jemelka. Created in collaboration with Petr Kolínský’s glass studio, they fill the eight windows of the church nave. Jemelka titled his cycle ‘The Glory of God’s Judgement’. He was not interested in the traditional motif of the separation of the righteous and the sinners, but rather in the struggle between light and darkness and the hope of deliverance. The individual windows guide the visitor through a symbolic narrative. From the Word of God, through the angel’s message and Moses’ Ten Commandments, to the themes of the martyrs’ suffering and Christ’s sacrifice. The entire cycle culminates in an image of the triumph of light and the encounter with the face of God. Jemelka’s stained-glass windows are united by a strong, expressive use of colour. They transform daylight into a spiritual experience and lend the nave a unique character. It is here that the church’s ancient history merges with the visual language of the present day, creating a space that invites visitors to pause, reflect and marvel.

5. Jan Jemelka, The Glory of God’s Judgement

5. Jan Jemelka, Sláva Božího soudu

Vzhledem k potřebám dynamicky se rozrůstající části Brna-Lískovce zde vznikl v letech 1923 až 1925 kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému podle projektu profesora brněnské české techniky Vladimíra Fischera. Výmalbu kostelního interiéru navrhl Jano Köhler. V roce 1979 prošel bohoslužebný prostor úpravou podle projektu Josefa Opatřila. Nová výmalba celého interiéru však překryla původní konsekrační kříže, které jsou trvalou připomínkou dne, kdy byl kostel posvěcen a pomazán. 
Tato místa obnovil Jiří Šindler, který v roce 1994 namaloval podle vlastních návrhů 12 křížů, které jsou typově různé – přes římské, řecké až po pravoslavné a brabantské. Jednotlivé kříže sjednotil tlumenou pastelovou barevností a společnou kompozicí: jsou na kruhovém podkladu vepsány do čtverců s mírně vyklenutými stranami. Tyto čtverce vystupují zhruba jeden centimetr z plochy stěny. Každý z konsekračních křížů je opatřen atributy upomínajícími na stěžejní skutečnosti víry – například kříž Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Bolestný kříž Kristův a další. Popřípadě odkazují k národním a farním patronům, třeba ke svaté. Anežce Přemyslovně, svatých Cyrila a Metoděje či Jana Nepomuckého. Toto ojedinělé, graficky i malířsky výjimečné řešení kromě svého estetického působení vede k reflexi smyslu tohoto dnes již často opomíjeného chrámového symbolu. 

In response to the needs of the rapidly expanding district of Brno-Lískovec, a church dedicated to St John of Nepomuk was built here between 1923 and 1925, based on a design by Vladimír Fischer, a professor at the Czech Technical University in Brno. The interior paintings were designed by Jano Köhler. In 1979, the worship area underwent alterations based on a design by Josef Opatřil. However, the new paintings throughout the interior covered the original consecration crosses, which serve as a lasting reminder of the day the church was consecrated and anointed. 
These features were restored by Jiří Šindler, who in 1994 painted 12 crosses based on his own designs; these vary in style – ranging from Roman and Greek to Orthodox and Brabant. He unified the individual crosses through a muted pastel colour scheme and a shared composition: they are inscribed within squares with slightly arched sides on a circular background. These squares protrude approximately one centimetre from the wall surface. Each of the consecration crosses is adorned with attributes recalling key aspects of the faith – for example, the Cross of the Sacred Heart of Jesus, the Sorrowful Cross of Christ and others. In some cases, they refer to national and parish patron saints, such as St. Agnes of Bohemia, Saints Cyril and Methodius, or John of Nepomuk. This unique design, exceptional both graphically and in terms of its painting, not only has an aesthetic impact but also prompts reflection on the meaning of this church symbol, which is often overlooked today. 

6. Jiří Šindler, Twelve Consecration Crosses, mural, 1994

6. Jiří Šindler, dvanáct konsekračních křížů, nástěnná malba, 1994

Farní kostel sv. Václava ve Šluknově z první poloviny 18. století se pyšní bohatou barokní výzdobou. Současný farář a arciděkan Pavel Procházka však neváhal vstoupit do historického prostoru se zcela novou liturgickou výbavou vytvořenou z netradičního materiálu – skla a kovu. Oslovil sklářského výtvarníka Jana Exnara, který pro kostel vytvořil skleněný oltářní stůl z jednoho kusu tavené plastiky. Velkolepé zlatavě zbarvené sklo trojúhelníkového tvaru nese zlacená ocelová konstrukce. Obdobně materiálově i tvarově je koncipován také ambon, řečnické místo pro kněze. K této dvojici vytvořil Jan Exnar procesní kříž jako skleněnou tavenou plastiku zasazenou do pozlacené oceli. Celý tento soubor doplňuje obětní miska a kalich ze stejně zbarveného zlatavého skla.
O několik let později Jan Exnar ještě vytvořil dva relikviáře pro ostatky sv. Augustina, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Vtiskl jim tvar dvou hvězd – komet. Tavené plastiky zlatavé a modré barvy našly své místo na historických bočních oltářích v bezprostřední blízkosti oltářního stolu. 
Ucelený soubor nových liturgických předmětů zřetelně promlouvá současným výtvarným jazykem, ale přitom je v souladu s barokním interiérem kostela. 

The parish church of St Wenceslas in Šluknov, dating from the first half of the 18th century, boasts rich Baroque decoration. However, the current parish priest and archdeacon, Pavel Procházka, did not hesitate to introduce entirely new liturgical furnishings into this historic space, crafted from unconventional materials – glass and metal. He approached the glass artist Jan Exnar, who created a glass altar table for the church from a single piece of fused glass sculpture. The magnificent, golden-coloured, triangular-shaped glass is supported by a gilded steel structure. The ambo, the priest’s pulpit, is also designed in a similar manner in terms of both materials and form. To complement this pair, Jan Exnar created a processional cross as a fused glass sculpture set in gilded steel. The entire ensemble is completed by a paten and a chalice made of the same golden-hued glass.
A few years later, Jan Exnar also created two reliquaries for the remains of St Augustine, St Ignatius of Loyola and St Francis Xavier. He gave them the shape of two stars – comets. The fused sculptures, in golden and blue hues, have found their place on the historic side altars in the immediate vicinity of the altar table.
This comprehensive set of new liturgical objects clearly speaks in a contemporary artistic language, whilst remaining in harmony with the church’s Baroque interior. 

7. Jan Exnar, furnishings of the church in Šluknov

7. Jan Exnar, výbava kostela ve Šluknově

Bílka, malá obec na úpatí Milešovky, sdílela po druhé světové válce osud mnoha sudetských vesnic. Po odsunu německého obyvatelstva byla narušena kontinuita péče o obec a řada památek začala chátrat. Na návsi stávala také kaple sv. Václava, která musela být za komunismu zbořena.
V 90. letech vznikl spolek usilující o obnovu kaple i návsi. Návrhu nové stavby se ujal architekt Ivan Nosek, jehož rodina měla k Bílce osobní vztah. Nepřevzal původní umístění kaple bez rozmyslu, ale promyšleně ji začlenil do prostoru návsi. Stavbu posunul z původního místa kvůli zdejší dominantní lípě. Na místě původní kaple postavil stůl jako místo pro setkávání, podnícení komunikace místních obyvatel a návštěvníků Českého středohoří. Nová kaple má kruhový půdorys, bílé stěny a měděnou střechu s výrazným štíhlým jehlanem věže. Její jednoduchý exteriér kontrastuje s bohatě řešeným interiérem. Ten zdobí sgrafita sochaře Jana Koblasy s motivy ze Starého a Nového zákona, doplněná texty modlitby Otčenáš a Desatera. Sgrafita společně s textem vytvářejí motiv kříže. Toto ikonograficky bohaté sgrafito svým až komiksovým členěním připomíná středověkou Biblia pauperum, kdy biblická vyobrazení v kostelích propojovala pro lepší porozumění text s obrazem. Jan Koblasa je také autorem kamenného obětního stolu, svícnů a oltářního kříže.
Kaple byla dokončena v roce 2000. Na spolupráci Ivana Noska a Jana Koblasy navázala Cesta přátelství, soubor sochařských děl připomínající společnou historii českého a německého obyvatelstva tohoto kraje.

Bílka, a small village at the foot of Milešovka, shared the fate of many Sudeten villages after the Second World War. Following the expulsion of the German population, the continuity of care for the village was disrupted and a number of historic buildings began to fall into disrepair. There was also a chapel dedicated to St Wenceslas on the village green, which had to be demolished during the Communist era.
In the 1990s, an association was formed with the aim of restoring both the chapel and the village green. Architect Ivan Nosek, whose family had a personal connection to Bílka, took on the task of designing the new building. He did not simply replicate the chapel’s original location without careful consideration, but thoughtfully integrated it into the village green. He moved the building from its original site to make way for the village’s prominent lime tree. On the site of the original chapel, he erected a table as a meeting place to encourage interaction between local residents and visitors to the Czech Central Mountains. The new chapel has a circular floor plan, white walls and a copper roof with a striking, slender spire. Its simple exterior contrasts with the richly decorated interior. This is adorned with sgraffito by the sculptor Jan Koblasa, featuring motifs from the Old and New Testaments, complemented by the texts of the Lord’s Prayer and the Ten Commandments. The sgraffito, together with the text, forms a cross motif. With its almost comic-book-like composition, this iconographically rich sgraffito is reminiscent of the medieval *Biblia pauperum*, in which biblical depictions in churches linked text and image to aid understanding. Jan Koblasa is also the creator of the stone altar table, the candlesticks and the altar cross.
The chapel was completed in 2000. The collaboration between Ivan Nosek and Jan Koblasa was followed by *The Path of Friendship*, a collection of sculptures commemorating the shared history of the Czech and German populations of this region.

8. Ivan Nosek, the chapel project in Bílka

8. Ivan Nosek, projekt kaple v Bílce

Nevelká kaple svatého Vendelína stojí na úpatí Oderských vrchů mezi Osekem nad Bečvou a Veselíčkem. Jejím iniciátorem i stavitelem byl Ladislav Koutný, který ji nechal vybudovat na pozemcích svých předků a zasvětil ji svému dědovi Vendelínovi. Brněnský architekt Petr Pelčák stavbu navrhl na obdélném půdorysu s přesnou geometrií vycházející ze systému harmonických proporcí definovaných Le Corbusierem. Jednoduchý betonový kvádr doplňuje zvonice se zvonem svaté Ludmily, odlitým v nedalekém Brodku u Přerova. 
Charakteristickým prvkem exteriéru je velká kruhová rozeta. Její kovový rám vytváří motiv kříže a vyplňují jej úlomky bílého a modrého hutního skla. Strohý vnější vzhled kontrastuje s překvapivě živým interiérem. Prostor prosvětluje rozeta a také kupole, která je zvenčí téměř neviditelná, uvnitř však září zlatou barvou. Atmosféru doplňují nástěnné malby ostravské výtvarnice Hany Puchové. Součástí výzdoby je také socha svatého Vendelína od Jiřího Středy. Osecká kaple je příkladem citlivého spojení architektury, umění a krajiny. V dialogu investora, architekta a výtvarníků vzniklo místo, které připomíná úctu k předkům, krajině i duchovním hodnotám.

The small Chapel of St Vendelin stands at the foot of the Oderské Hills between Osek nad Bečvou and Veselíčko. It was commissioned and built by Ladislav Koutný, who had it constructed on his ancestors’ land and dedicated it to his grandfather, Vendelin. The Brno architect Petr Pelčák designed the building on a rectangular ground plan with precise geometry based on the system of harmonious proportions defined by Le Corbusier. The simple concrete block is complemented by a belfry housing the bell of Saint Ludmila, cast in nearby Brodek u Přerova. 
A distinctive feature of the exterior is a large circular rosette. Its metal frame forms a cross motif and is filled with fragments of white and blue fused glass. The austere exterior contrasts with the surprisingly vibrant interior. The space is illuminated by the rosette and also by the dome, which is almost invisible from the outside but glows golden on the inside. The atmosphere is enhanced by murals by the Ostrava-based artist Hana Puchová. The décor also includes a statue of Saint Vendelin by Jiří Středa. The Osecká Chapel is an example of a sensitive fusion of architecture, art and landscape. Through a dialogue between the client, the architect and the artists, a space has been created that pays tribute to ancestors, the landscape and spiritual values.

9. Petr Pelčák, the chapel in Osek nad Bečvou

9. Petr Pelčák, kaple v Oseku nad Bečvou

Interiér kaple svatého Vendelína v Oseku nad Bečvou překvapí svou vlídností a barevností. Zatímco vnější podoba stavby od architekta Petra Pelčáka působí stroze a asketicky, uvnitř se návštěvník ocitá v prostoru naplněném světlem, barvou a symbolikou. Významnou roli zde hrají díla výtvarnice Hany Puchové a sochaře Jiřího Středy.
Hana Puchová vytvořila nástěnné malby inspirované patronem kaple, svatým Vendelínem, ochráncem pastýřů, poutníků, dobytka i polí. Stěny pokryla motivem rozkvetlé louky, po níž se pasou ovce a nad níž poletují vlaštovky. Celá kompozice působí radostně a bezprostředně, jako pohled na krajinu očima dítěte. Malby nevytvářejí pouze dekoraci, ale proměňují kapli v obraz harmonického světa, kde člověk žije v souladu s přírodou a tradicí.
Tento pocit doplňuje opuková socha svatého Vendelína od Jiřího Středy. Sochař zpodobnil světce jako prostého pastýře, jehož klidná přítomnost přirozeně navazuje na malované výjevy kolem. Dílo působí nenápadně, avšak soustředěně vede pozornost k duchovnímu poselství kaple.
Společně vytvářejí malby Hany Puchové a socha Jiřího Středy jedinečný celek. Interiér díky nim nepůsobí okázale ani monumentálně. Naopak vyzařuje pokoj, skromnost a úctu ke krajině, z níž kaple vyrůstá. Umělecká výzdoba tak připomíná hodnoty, které svatý Vendelín symbolizuje: péči, pokoru, vztah k půdě a odpovědnost za svět kolem nás.

The interior of the Chapel of St Vendelin in Osek nad Bečvou surprises visitors with its warmth and colourfulness. Whilst the exterior of the building, designed by architect Petr Pelčák, appears austere and ascetic, inside visitors find themselves in a space filled with light, colour and symbolism. The works of artist Hana Puchová and sculptor Jiří Středa play a significant role here.
Hana Puchová created murals inspired by the chapel’s patron saint, Saint Vendelin, the protector of shepherds, pilgrims, livestock and fields. She has covered the walls with a motif of a flowering meadow, across which sheep graze and above which swallows flit. The whole composition has a joyful and spontaneous feel, like a view of the countryside through a child’s eyes. The paintings are not merely decorative; they transform the chapel into a vision of a harmonious world where people live in harmony with nature and tradition.
This feeling is complemented by Jiří Středa’s marlstone sculpture of Saint Vendelin. The sculptor has depicted the saint as a simple shepherd, whose serene presence flows naturally from the painted scenes around him. The work appears unassuming, yet it purposefully draws attention to the chapel’s spiritual message.
Together, Hana Puchová’s paintings and Jiří Středa’s sculpture form a unique whole. Thanks to them, the interior does not appear ostentatious or monumental. On the contrary, it radiates peace, modesty and respect for the landscape from which the chapel rises. The artistic decoration thus evokes the values symbolised by Saint Vendelin: care, humility, a connection to the land and responsibility for the world around us.

10. Hana Puchová, Jiří Středa, decoration of the chapel in Osek

10. Hana Puchová, Jiří Středa, výzdoba kaple v Oseku

Kostel sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu patří k nejvýznamnějším sakrálním stavbám vzniklým v České republice po roce 1989. Přestože myšlenka jeho výstavby sahá až do 60. let minulého století, uskutečnit se mohla až po pádu komunistického režimu. Pro rychle se rozrůstající sídliště měl vzniknout nejen nový chrám, ale také místo setkávání a života místní komunity.
Autorem návrhu je architekt Marek Jan Štěpán, který vytvořil stavbu s výraznou a snadno rozpoznatelnou podobou. Kostel zasadil do centra panelového sídliště jako novou dominantu veřejného prostoru. Neusiloval však o výšku, ale o sílu architektonického gesta. Stavbu umístil na vyvýšenou plošinu, obklopil příkopem a navrhl ji jako novodobou pevnost symbolicky chránící duchovní hodnoty uprostřed městského prostředí. Na rozdíl od okolních pravoúhlých panelových domů má kostel eliptický půdorys. Tvoří jej samotný chrám, samostatně stojící betonová zvonice a podzemní pastorační centrum. Jedním z hlavních témat architektury je světlo. To proniká do interiéru systémem oken různých velikostí a během dne proměňuje charakter prostoru.
Také uvnitř architekt pracoval s výraznou symbolikou. Dlažba připomíná válcovaný plech, odkazující na průmyslovou tradici Ostravy, zatímco světlý vápenec liturgického mobiliáře přináší do prostoru klid a čistotu. Kostel sv. Ducha je příkladem promyšlené současné architektury, v níž se propojují funkce, symbolika i výtvarné umění v jeden harmonický celek. 

The Church of the Holy Spirit in Ostrava-Zábřeh is one of the most significant religious buildings constructed in the Czech Republic since 1989. Although the idea for its construction dates back to the 1960s, it could only be realised after the fall of the communist regime. The aim was to create not only a new church for the rapidly expanding housing estate, but also a place for the local community to meet and gather.
The design is by architect Marek Jan Štěpán, who created a building with a distinctive and easily recognisable appearance. He situated the church at the centre of the prefabricated housing estate as a new landmark in the public space. However, he did not seek height, but rather the power of an architectural gesture. He placed the building on a raised platform, surrounded it with a moat, and designed it as a modern fortress symbolically protecting spiritual values in the midst of an urban environment. Unlike the surrounding rectangular prefabricated blocks of flats, the church has an elliptical floor plan. It comprises the church itself, a free-standing concrete bell tower and an underground pastoral centre. One of the main themes of the architecture is light. This penetrates the interior through a system of windows of various sizes and transforms the character of the space throughout the day.
Inside, too, the architect has employed striking symbolism. The floor tiles resemble rolled sheet metal, alluding to Ostrava’s industrial heritage, whilst the light-coloured limestone of the liturgical furnishings brings a sense of calm and purity to the space. The Church of the Holy Spirit is an example of well-conceived contemporary architecture, in which function, symbolism and the visual arts are woven together into a single harmonious whole. 

11. Marek Jan Štěpán, church project in Ostrava-Zábřeh

11. Marek Jan Štěpán, projekt kostela v Ostravě-Zábřehu

Počátkem roku 2024 byla v areálu pražského kláštera Panny Marie Sněžné vysvěcena nová kaple zasvěcená čtrnácti pražským mučedníkům, františkánům zavražděným při útoku na klášter v roce 1611. Nenápadný prostor vznikl přestavbou bývalé knihovny, jeho význam však dalece přesahuje jeho rozměry.
Autory architektonického řešení jsou olomoučtí architekti Jan Mléčka a Vojtěch Jemelka, kteří vytvořili komorní liturgický prostor založený na jednoduchosti, střídmosti a pečlivé práci s materiály. Středem kaple je výrazný dřevěný oltář, jehož kresba připomíná hvězdnou oblohu. Oltář, ambon i další mobiliář spojuje jednotný design a přirozená krása dřeva. Silný duchovní i výtvarný rozměr vtiskl kapli sochař Jakub Lipavský. Navrhl dvojici kovových zástěn, které nejen vymezují prostor, ale nesou také reliéfně pojaté obrazy Panny Marie s dítětem a ukřižovaného Krista. Jemně prořezávané motivy propouštějí světlo ukryté za kovovou plochou, takže obrazy doslova vystupují z temnoty a získávají mimořádnou působivost. Lipavský je také autorem svatostánku, jehož forma připomíná drobný relikviář.
Společným dílem Jana Mléčky, Vojtěcha Jemelky a Jakuba Lipavského vznikla kaple, která je navenek skromná, ale uvnitř překvapuje promyšlenou symbolikou a současným výtvarným jazykem. Citlivě navazuje na františkánskou tradici a zároveň představuje pozoruhodný příklad moderního sakrálního umění.

In early 2024, a new chapel dedicated to the fourteen Prague martyrs – Franciscan friars murdered during the attack on the monastery in 1611 – was consecrated on the grounds of the Monastery of Our Lady of the Snows in Prague. This unassuming space was created by converting the former library, yet its significance far exceeds its physical dimensions.
The architectural design is the work of Olomouc-based architects Jan Mléčka and Vojtěch Jemelka, who have created an intimate liturgical space based on simplicity, restraint and meticulous craftsmanship. The centrepiece of the chapel is a striking wooden altar, whose grain resembles a starry sky. The altar, the ambo and the other furnishings are united by a consistent design and the natural beauty of the wood. Sculptor Jakub Lipavský has imbued the chapel with a powerful spiritual and artistic dimension. He designed a pair of metal screens which not only define the space but also feature relief depictions of the Virgin Mary with the Child and the crucified Christ. The delicately carved motifs allow light hidden behind the metal surface to shine through, so that the images literally emerge from the darkness and take on an extraordinary impact. Lipavský is also the creator of the tabernacle, whose form resembles a small reliquary.
The result of a collaborative effort by Jan Mléčka, Vojtěch Jemelka and Jakub Lipavský is a chapel that appears modest from the outside but, inside, surprises with its thoughtful symbolism and contemporary artistic language. It sensitively builds on the Franciscan tradition whilst also representing a remarkable example of modern sacred art.

12. Jemelka – Mléčka – Lipavský, Chapel of the Fourteen Martyrs of Prague

12. Jemelka – Mléčka – Lipavský, kaple Čtrnácti pražských mučedníků

Patrik Hábl je umělec, který se svojí tvorbou pohybuje na hranici krajinomalby a abstrakce. Přitom necítí potřebu tuto hranici přesněji vymezovat. Jeho většinou velkoformátové malby jsou spíše jen vizuální informací o duši krajiny. Tento spirituální rozměr jej přivedl k bezprostřední konfrontaci se sakrálním prostorem. První událostí tohoto směru byla postní instalace v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze v roce 2013, která potvrdila mimořádný duchovní potenciál Háblových prací. 
Hned několik významových vrstev v sobě nese postní intervence ve studentském kostele v Českých Budějovicích. Navazuje na prastarý zvyk zahalovat presbytáře kostelů velkými postními plátny, která přidávala k půstu těla i půst zraku. Nicméně „plátno“ v budějovickém kostele původně postním obrazem nebylo. Jde o otisk, pravděpodobně největší současnou litografii, pořízenou z jiné umělecké intervence z roku 2014, kdy malíř Patrik Hábl, skladatel Michal Rataj a architekt Norbert Schmidt dočasně upravili místo posledního odpočinku vojáků padlých v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Postní plátno zaznamenává otisk této události.

Patrik Hábl is an artist whose work straddles the boundary between landscape painting and abstraction. Yet he feels no need to define this boundary more precisely. His paintings, mostly large-scale, are more a visual expression of the soul of the landscape. This spiritual dimension has led him to a direct engagement with the sacred space. The first event of this kind was a Lenten installation at the Church of the Most Holy Saviour in Prague in 2013, which confirmed the extraordinary spiritual potential of Hábl’s works. 
The Lenten intervention in the student church in České Budějovice carries several layers of meaning. It draws on the ancient custom of draping church presbyteries with large Lenten canvases, which added a fast for the eyes to the fast of the body. However, the ‘canvas’ in the České Budějovice church was not originally a Lenten painting. It is a print – probably the largest contemporary lithograph – taken from another artistic intervention in 2014, when the painter Patrik Hábl, the composer Michal Rataj and the architect Norbert Schmidt temporarily transformed the final resting place of soldiers who fell in the Battle of White Mountain in 1620. The Lenten canvas captures an imprint of this event.

13. Patrik Hábl, Lenten canvas

13. Patrik Hábl, postní plátno

Nový kostel Církve bratrské v Litomyšli navrhl architekt Zdeněk Fránek v roce 2007. Jeho podoba vychází z biblického verše o Božím milosrdenství a věrnosti. Architekt tuto myšlenku promítl do stavby jako pozvolně stoupající rampu, která symbolicky směřuje k nebi. Kostel nepůsobí monumentálně, naopak sází na jednoduchost, klid a přirozené začlenění do okolí. Část budovy je zapuštěna do terénu, což pomohlo zmenšit její objem i omezit hluk z rušné silnice. Stavba je charakteristická čistými plochami pohledového betonu a skla. Také interiér působí střídmě a světle. Bílou omítku zde doplňuje beton, dřevo a promyšlená práce se světlem.
Ústředním prostorem je bohoslužebný sál, jehož jednoduchost soustřeďuje pozornost na umělecké prvky. Na jejich podobě se podílel významný český umělec Karel Malich. Navrhl stůl Páně, ambon i nástěnnou plastiku v presbytáři, v níž se protíná černý a bílý kruh jako symbol vítězství světla nad tmou. Umění se objevuje i v exteriéru. Nad vstupem stojí skleněný kříž od sochaře a architekta Václava Ciglera, který je vytvořen z vrstev optického skla. Díky propojení současné architektury a výtvarného umění vzniklo místo, které spojuje duchovní rozměr s kultivovanou jednoduchostí.

The new Church of the Brethren in Litomyšl was designed by the architect Zdeněk Fránek in 2007. Its design is inspired by a biblical verse about God’s mercy and faithfulness. The architect incorporated this idea into the building as a gently rising ramp that symbolically points towards heaven. The church does not appear monumental; on the contrary, it emphasises simplicity, tranquillity and a natural integration into its surroundings. Part of the building is set into the ground, which has helped to reduce its bulk and minimise noise from the busy road. The building is characterised by clean surfaces of exposed concrete and glass. The interior, too, has a restrained and light feel. White plaster is complemented here by concrete, wood and a thoughtful use of light.
The central space is the worship hall, whose simplicity draws attention to the artistic elements. The prominent Czech artist Karel Malich contributed to their design. He designed the Lord’s Table, the ambo and a wall sculpture in the presbytery, in which a black and white circle intersect as a symbol of the victory of light over darkness. Art is also evident in the exterior. Above the entrance stands a glass cross by the sculptor and architect Václav Cigler, crafted from layers of optical glass. Thanks to the fusion of contemporary architecture and the visual arts, a space has been created that combines a spiritual dimension with refined simplicity.

14. Zdeněk Fránek, The New Church of the Brethren in Litomyšl

14. Zdeněk Fránek, Nový kostel Církve bratrské v Litomyšli

Kostel svaté Ludmily v Suché Lozi je pozoruhodným příkladem současné sakrální architektury, která citlivě navazuje na tradici i charakter krajiny Bílých Karpat. Jeho vznik završil desetiletí snah místních obyvatel. Na prvních návrzích se už v 60. letech podílel architekt Tomáš Černoušek, skutečná realizace však byla možná až po pádu komunistického režimu. Významným povzbuzením pro celý projekt se stalo požehnání základního kamene papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Velehradu v roce 1990.
Autorem výsledné podoby kostela je architekt František Zajíček. Vytvořil stavbu, která přirozeně zapadá do venkovského prostředí, ale přitom působí mimořádně osobitě. Kostel stojí na kruhovém půdorysu, jenž odkazuje k nejstarším křesťanským svatyním. Doplňuje jej štíhlá věž, jednoduché sedlové střechy a bílé omítané zdivo navazující na tradiční moravskou architekturu. 
Interiér je uspořádán podle zásad Druhého vatikánského koncilu, kdy se liturgie obrací více k věřícím. Kruhový prostor podporuje pocit společenství a soustředění. Výrazným prvkem je dřevěná gotizující klenba, která interiéru dodává výšku, rytmus i duchovní rozměr. Každý detail zde má své místo a význam. Architektura nepůsobí okázale, ale promyšleně a harmonicky. Kostel svaté Ludmily tak není jen místem bohoslužeb, ale také výjimečným prostorem ztišení, který dokazuje, že současná sakrální architektura může být moderní a zároveň hluboce zakořeněná v tradici i místě, kde vznikla.

The Church of St Ludmila in Suchá Loz is a remarkable example of contemporary ecclesiastical architecture, which sensitively builds on the tradition and character of the White Carpathians landscape. Its construction was the culmination of decades of effort by local residents. The architect Tomáš Černoušek was involved in the initial designs as early as the 1960s, but the project could only be realised after the fall of the Communist regime. A significant boost to the entire project came when Pope John Paul II blessed the foundation stone during his visit to Velehrad in 1990.
The architect responsible for the church’s final design is František Zajíček. He created a building that blends naturally into the rural setting, yet has a distinctly unique character. The church stands on a circular floor plan, which harks back to the earliest Christian places of worship. It is complemented by a slender tower, simple gable roofs and white-plastered masonry in keeping with traditional Moravian architecture. 
The interior is arranged in accordance with the principles of the Second Vatican Council, whereby the liturgy is oriented more towards the congregation. The circular space fosters a sense of community and concentration. A striking feature is the wooden Gothic-style vault, which lends the interior height, rhythm and a spiritual dimension. Every detail here has its place and significance. The architecture is not ostentatious, but rather well-considered and harmonious. St Ludmila’s Church is thus not merely a place of worship, but also an exceptional space for contemplation, demonstrating that contemporary sacred architecture can be modern whilst remaining deeply rooted in both tradition and the place where it was created.